Prožil jsem jako dítě na Kubě šťastné dva roky. Kuba ještě fungovala.
Abych si připomněl dětství, vrátil jsem se tam nedávno, na kole, sám, jen s papírovou mapou, najel přes 2.000 km po cestách prapekelných, dobrodružství prakticky denně, navštívil jsem spoustu zapadákovů i měst, mluvil se spoustou obyčejných Kubánců (mluvím španělsky).
Moje "přednáška" není o Varaderu, Viňalesu či Trinidadu, tedy o turisticky „profláklých“ high-lightech, ale o životě na Kubě v dnešní době, o přídělových knížkách, dnech bez elektřiny a vody, o perspektivách mladých lidí, o přežívání i nezbytné sebezáchovné vynalézavosti, ale samozřejmě i o zcela výjimečném půvabu a kouzlu Kuby a Kubánců. Zažil jsem situace naprosto veselé, komické, absurdní, ale i temnější.
K přednášce samosebou patří i hromada fotografií, ale i nápěvů.
Díky kořenům v divadle Sklep má celý večer i určitou nadsázku, setkání s Kubánci nejednou vlastně přehrávám; někdo to nazývá "One.man-show" - což ale nemám zrovna rád, takže raději „unespectáculounipersonal.“